Ono to tak bohužel je a bude. I oni totiž musí platit zvedající se nájem, odvádět daně, platit elektriku, vodu, a ovšem také zaměstnance. Proto není třeba se divit, když vám za opravu naúčtují k dílu za pět set korun další tři tisíce v tom lepším případě. V tom horším i pět.
Ony jsou zde totiž i náklady, které nejsou tak moc vidět. Zkusme si například onu výše zmíněnou součástku v té ne moc drahé kategorii. Vybereme třeba těsnění pod hlavou. A nyní to začne.
Je třeba hlavu srovnat a posléze podrobit kontrole, zda těsní nebo ne. Následně je třeba (ne vždy) dokoupit součástky, tedy, těsnění samotné, šrouby, nebo další maličkosti. Nu a za to se zaplatit musí a opravna si za to umí přirazit. Není k divení, když ve výsledku zaplatíte kolem dvanácti až patnácti tisíc. Ovšem v zájmu pravdy je třeba naspat že v této ceně by měla být započítána výměna rozvodné soustavy.
Jako druhý příklad zvolme tu část auta, která se řadí technicky mezi ty skoro nejdůležitější, a to jsou brzdové čelisti. Je potřeba je vyměnit? Nuže, podívejme se. Většinou jsou nové prodávány bez tak zvaných svorek, a to je dost průšvih. Protože je pak třeba dokoupit celou novou sadu, ve které jsou potřebné věci. Většinou jsou to vodítka, ale také gumové součástky. Nové podložky na spojích vedení jsou (nebo by alespoň měly být) samozřejmostí. I když je výměna hotova, není hotova celá oprava. Je třeba dát novou brzdovou kapalinu, následně celou soustavu odvzdušnit. Takže celková oprava se vyšplhá hodně k pěti tisícovkám, a to se ještě klidně může stát (opravně nedokážete, že se to nestalo), že se při odmontovávání čelistí urvou brzdová potrubí. Hups, a je to.
Tento článek nemá za úkol pomlouvat opravny, ale osvětlit problematiku jedné jediné součástky. Budete-li se s opravnou přít, většinou bude pravda někde na půl cesty. Musíte sami posoudit, zda s tím jít až k rychtáři.